bl. Maria Pierina de Micheli

 Maria Pierina de Micheli se narodila 11. září 1890 v Miláně v Itálii a byla pokřtěna téhož dne v kostele svatého Petra v Sale jménem Giuseppina. Otec jí zemřel ještě když jí nebyly ani dva roky. K prvnímu svatému přijímání přistoupila 3. května 1898 a o této události později napsala: „Spatřila jsem Dítě Ježíše v bílé hostii. Ráj na zemi! Dnes pouze vírou vím, že mne miluje.“

Tak se začal její život plný nebeských milostí a vizí, které přicházely spolu s utrpením, která prožívala sjednocena s Ježíšem. Jednoho dne, když se modlila ve svém farním kostele sv. Petra v Sale, Ježíš na kříži ožil a hovořil s ní. Při jiné příležitosti, ve věku 12 let, když byla přítomna na Velký pátek modlitbě o 15 hodině, uslyšela hlas, který zřetelně pravil: „Nikdo mne nepolíbí polibkem lásky, aby nahradil zrádný polibek Jidášův“

Ve své dětské prostotě věřila, že hlas slyšel v kostele každý a bolelo ji, že všichni políbili jeho rány, jen ne jeho Tvář. Ve svém srdci zvolala: „Měj trpělivost, drahý Ježíši, dám Ti pusu lásky“ a když na ni přišla řada, láskyplně a zbožně políbila Tvář. Později jí bylo jako novicce dovoleno konat noční adoraci ze Zeleného čtvrtku na Velký pátek a zatímco se modlila před Ježíšem na kříži, zaslechla, jak říká: „Polib mě.“ Sestra Marie Pierina okamžitě poslechla a přitiskla rty na sádrovou postavu.  Avšak pocítila dotyk živé Tváře Ježíšovy.

Od mládí se Giuseppina cítila být povolána být řeholní sestrou a nevěstou Kristovou. V roce 1912 vstoupila do kongregace Dcer Neposkvrněného Početí Panny Marie, které pocházely z Buenos Aires a měly filiálku v Miláně nedaleko domu rodiny de Micheli. Dne 15. října 1913 byla Giuseppina přijata do noviciátu a 16. května 1916 složila sliby jako sestra Maria Pierina.

V roce 1919 byla poslána do mateřského domu v Buenos Aires. Když si 12. dubna 1920 stěžovala Ježíši na jednu ze svých bolestí, zjevil se jí Pán pokrytý skvrnami od krve a ve Tváři měl smutný výraz, na který Pierina už nikdy nemohla zapomenout. Řekl jí: „Co jsem učinil?“ Sestra pochopila, že od té doby se její rozjímavou četbou má stát Svatá Tvář jako vstupní dveře do jeho Srdce. Po návratu do Milána v roce 1921, Pán pokračoval v udílení mimořádných milostí společně s utrpeními, která jsou hodna pravých mystiků.

V roce 1928 byla zvolena za generální představenou sestra Stanislava Tognoni, která musela odejít do Buenos Aires a provinční představenou se stala sestra Maria Pierina, která byla opakovaně zvolena ještě v letech 1932, 1936 a v září 1939 byla zvolena představenou komunity v Římě.

Jak léta plynula, Ježíš se jí často zjevoval smutný a někdy krvácející, často žádal o náhradu škod, čímž se zvyšovala touha sestry Pieriny trpět a obětovat se za spásu duší. Během noční adorace na první pátek v postní době roku 1936, když ležela v duchovní agonii spojena s Pánem, se jí zjevil s Tváří pokrytou krví a v hlubokém zármutku a řekl: „Jak si přeji, aby má Tvář, která odráží bolesti mé duše, utrpení a lásku mého srdce, byla více ctěna! Ten, kdo se na mě dívá, už mne potěšuje.“  Další úterý Ježíš přišel opět a pravil: „Kdykoliv je moje Tvář nazírána, vylévám svou lásku do srdcí a skrze svou Svatou Tvář udílím spásu mnoha duším.“

Na první úterý roku 1937, zatímco se modlila, ji Ježíš poučil o úctě k Svaté Tváři a nakonec jí řekl: „Některé duše se mohou obávat, že oddanost k mé Svaté Tváři může oslabovat úctu k mému Nejsvětějšímu Srdci. Řekni jim, že právě naopak, že ji doplní a zvýší. Nazíráním mé Tváře budou duše sdílet můj zármutek a pocítí touhu milovat a nahrazovat škody. Není to snad pravá oddanost mému Srdci?“

Svatá Panna se zjevuje Pierině a požaduje škapulíř a medaili Svaté Tváře

Tato zjevení se stávala stále naléhavější a v květnu 1938, zatímco se Pierina modlila v klášterní kapli, se jí zjevila Panna Maria krok od oltáře v paprsku světla a držela v rukou škapulíř vyrobený ze dvou kousků flanelu spojených šňůrou. Jeden kus nesl obraz Svaté Tváře se slovy: "Illumina Domine Vultum Tuum Super Nos" (Rozjasni na námi, Pane, svou Tvář) a druhý kus nesl obraz Eucharistie obklopené paprsky a slova: „Mane Nobiscum Domine" (Zůstaň, Pane, s námi).

Panna Maria přistoupila a řekla: „Poslouchej dobře a řekni svému duchovnímu vůdci: tento škapulíř je obranou a štítem síly, zaslíbení a milosti, který chce Ježíš dát světu v této době nenávisti vůči Bohu a církvi. Existuje jenom velmi málo pravých apoštolů, a proto je nutné podat lék. Tímto lékem je Svatá Tvář Ježíšova. Všichni ať nosí tento škapulíř a pokud je to možné, ať přicházejí každé úterý k Nejsvětější Svátosti a nahrazují ukrutnosti, kterých se dostalo mému Synu během jeho mučení a který čeká každý den ve svatostánku. Ti, kteří budou tak konat, budou posíleni ve víře a budou připraveni ji hájit; překonají všechny obtíže vnitřní i vnější; zemřou klidnou smrtí pod láskyplným pohledem mého Božského Syna."

Žádost Panny Marie byla naléhavá, avšak matka Pierina odpověděla, že není v její moci ji vykonat. Povolení jejího duchovního vůdce bylo nutné. Ve stejném roce se jí Ježíš zjevil opět pokrytý krví a smutně pronesl: „Vidíš, jak trpím? Ale jenom velmi málo mi rozumíš. Ti, kdo říkají, že mne milují, jsou velmi nevděční! Dal jsem své Srdce jako srozumitelné znamení mé velké lásky k lidem a nyní daruji svou Tvář jako srozumitelné znamení  mého smutku za všechny hříchy lidí. Přeji si, aby byla zvláště uctívána v úterý před Popeleční středou. Přeji si, aby tomuto svátku předcházela novéna, ve které věřící vykonají úkon dostiučinění a spojí se se mnou v mém zármutku.“
V roce 1939 řekl Ježíš znovu: „Přeji si, aby moje Tvář byla zvláště uctívána v úterý.“

Matka Pierina získala povolení od svého duchovního vůdce, a přesto, že neměla žádné finanční prostředky, pustila se do úkolu, jak žádal Ježíš a Maria. 9. srpna 1940 získala povolení nechat vyfotografovat Turínské plátno a distribuovat tuto fotografii.

Peněz bylo málo, ale víra matky Pieriny byla odměněna. Jednou ráno spatřila na svém stolku obálku, ve které našla 11 200 italských lir. Když ďábel spatřil tento dar, snažil se matku vyděsit a zabránit ražení medailí a shodil ji dolů ze schodů, roztrhal obrázky a fotografie Svaté Tváře. Pierina se však nezalekla. Snášela a obětovala všechno tak, aby bylo Svaté Tváři vyhověno. Když jednou pochybovala, zda medaile dokáže nahradit látkový škapulíř, zjevila se jí Panna Maria a pravila: „Moje dcero, buď si jista, medaile plně nahradí škapulíř, musí však být rychle rozšířen, neboť mé srdce po tom velmi touží. Řekni rychle papeži, ať ustanoví svátek Svaté Tváře.“ Požehnala jí a odešla.

Tak se začala šířit pobožnost Svaté Tváře a medailky. Od té doby se velmi rozšířila po celém světě s velkým nadšením. Je doprovázena milostmi, obráceními a uzdraveními jako důkaz znamení plnění Božích zaslíbení.

Motto matky Marie Pieriny de Micheli bylo: „Dávej Ježíši všechno, dávej neustále.“ Poté, co sebe a svůj život zcela darovala Ježíši, ve věku 54 let dne 26. července 1945 obklopena duchovními dcerami, které tolik milovala, zemřela v Centonara d 'Arto (Verbania) v domě Svaté Tváře.

„Cítila jsem hlubokou touhu žít vždy sjednocena s Ježíšem a milovat ho intenzivně. Moje smrt je pouhý transport k mému choti Ježíši.“