Sestra Marie od svatého Petra se narodila v Remeši  4. října 1816. Jako dítě byla poněkud neduživá a vůbec ne zbožná tak, jak bychom mohli čekat. Ona sama se popsala jako tvrdohlavá a velmi vznětlivá. Avšak po vykonání své první zpovědi ve věku 6 let, začala pracovat na překonávání sebe samé. Rodičům se pak podařilo vštípit jí oddanost k Panně Marii. V 10 letech poprvé přistoupila ke sv. přijímání a od té doby, k úžasu všech, velice rychle postupovala na cestě dokonalosti. V modlitbě získávala mnoho milostí a začala poznávat, že ji Pán volá k zasvěcenému životu. Pod vedením moudrého a svatého zpovědníka se ještě dalších 5 let připravovala na vstup do kláštera a dne 13. listopadu 1839 vstoupila do karmelitánského kláštera v Tours.

I jako novicka pokračovala v přijímání mimořádných milostí v modlitbě. Rozvážně pak všechno sdělovala představeným a čekala na jejich souhlas, aby se mohla Pánu zcela nabídnout, jak požadoval. Když obdržela povolení, začal jí Ježíš odhalovat svůj velký projekt, kterým měla být náhrada škod spáchaných hříšníky. Pouhých 18 dní předtím bylo založeno bratrstvo, které přešlo pod záštitu samotného francouzského krále Ludvíka. Pán Ježíš řekl Marii, že nová pobožnost nemá mít za úkol nejen odškodnění za rouhání, ale také vynáhradu za znesvěcování dne Páně, což je opravdu velkým hříchem.

Ježíš jí sdělil: „Mému Jménu se všude rouhají...“ Pak mi ukázal, jak tento strašný hřích raní jeho Božské Srdce více než ostatní hříchy. Tím, že hříšník prokleje Ježíše do jeho Tváře, napadne ho veřejně, ruší jeho vykoupení a vyslovuje si své vlastní odsouzení. Pak mi představil rouhání jako otrávený šíp, který neustále zraňuje jeho Srdce a prozradil, že touží po Zlatém šípu, který by ho zraňoval příjemně a který by léčil také ostatní rány způsobené zlobou hříšníků.“ (26. srpna 1843)
„Dávám vám své Jméno, které bude jako světlo ve tmě a vaší silou v boji. Satan bude dělat vše, co je v jeho moci, aby rozdrtil toto dílo, ale ujišťuji vás, že svaté Jméno Boží zvítězí a svatí andělé získají v tomto boji vítězství.“ (zjevení z 18. listopadu 1843)

„Komu jinému bych měl svěřit tento úkol, ne-li karmelitce, jejíž povolání jí ukládá stále oslavovat mé Jméno?“ A když jsem toto konala, cítila jsem, že se má duše úplně ztratila v Bohu a zároveň jsem byla přemožena úžasem, kdy jsem si uvědomila slova, která Bůh promluvil k Abrahámovi, že pokud nalezne alespoň 10 spravedlivých, ušetří kvůli těmto deseti hříšníky trestů. Pochopila jsem, že je zapotřebí konat tuto pobožnost jako dostiučinění za hříchy spáchané proti Božímu majestátu. Jeho spravedlnost bude utišena a On se ukáže jako milosrdný. V kontemplaci jsem spatřila jeho rozkošnou Tvář, ze které vycházela vznešená zář. Tuto Svatou Tvář nabídl světu k uctívání jako zrcadlo, ve kterém se odráží jeho Božská dokonalost, která je také obsažena v jeho Nejsvětějším Jménu.
Náš Pán mi řekl, že hledal v našem klášteře duši, která by hojila rány, které byly uštědřeny jeho Tváři tím, že by nalévala víno a olej lásky jako dostiučinění za hříchy. Pak jsem dostala příslib, že pokud komunita bude konat tuto pobožnost, obdrží polibek lásky, který bude zástavou polibku věčného.

V Nejsvětější Svátosti se Ježíš touží udělit duším, neboť právě tam je ukryta jeho Svatá Tvář, která je zářivější než slunce. Pak mi ještě jednou slíbil, že vtiskne svou podobu do duší těch, kteří budou uctívat jeho Svatou Tvář.

Sestra Marie od sv. Petra zemřela v roce 1848 a nedožila se veřejného schválení pobožnosti, kterou po ní Ježíš požadoval. Na rozšíření této úcty horlivě pracoval dobrodinec kláštera ctihodný Leo Dupont. Ten dostal milost dožít se církevního schválení, které udělil nový arcibiskup v Tours Charles-Théodore Colet v roce 1874. O 50 let později velmi proslavila úctu ke Svaté Tváři další karmelitka sv. Terezie z Lisieux. V roce 1940 dala sestra Maria Pierina de Micheli razit medaili Svaté Tváře, na které je vyobrazen Ježíšův obličej z Turínského plátna. První medaile byla nabídnuta papeži Piu XII, který ji přijal a udělil jí církevní schválení pro všechny římské katolíky. Vyhlásil rovněž svátek Svaté Tváře, který připadl na masopustní úterý (tedy úterý před Popeleční středou).

(LAMB)