Korunka k Božímu Milosrdenství

V září 1935 Pán Ježíš naučil svou snoubenku sestru Faustynu korunku k Božímu milosrdenství. 13. září - v pátek večer, kdy byla ve své cele, uviděla anděla, vykonavatele Božího hněvu, se změněnou tváří, ve světlém oděvu, který měl trestat zem. Faustyna se pokusila zadržet ho, ale její modlitba byla, bohužel, neúčinná. Ale když uviděla Nejsvětější Trojici a pocítila v sobě moc Ježíšovy milosti, začala pokorně prosit Boha za svět s takovou vnitřní silou s jakou se ještě nikdy nemodlila. Když se modlila slovy vycházejícími z Boží moci, postřehla, že anděl se stal bezmocným a nemohl vykonat trest.
Druhý den ráno Faustyna vnitřně slyšela Ježíšův příkaz, aby se při příchodu do kaple vždy modlila slovy, které ji předešlý den naučil. Když splnila tento příkaz Spasitele, slyšela Apoštolka Božího milosrdenství jeho slova, kterými popsal tu modlitbu jako modlitbu usmiřující Boží hněv.

Vykupitel přikázal sestře modlit se ji devět dní na obyčejném růženci takovýmto způsobem: 

Na začátku se modlí: Otčenáš, Zdrávas Maria, Věřím v Boha
Na velkých zrnkách: Věčný Bože, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši i Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.
Na malých zrnkách: Pro Jeho bolestné utrpení, buď milosrdný k nám i k celému světu.
Na konci se modlí (3x): Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi i nad celým světem.

V září 1936 Ježíš poprvé spojil odříkání korunky s příslibem věčné spásy adresovaným nejen Faustyně, ale všem, kteří se modlí tuto korunku.
Následující měsíc Ježíš opět vyslovil příslib, že všechny, kteří se budou modlit korunku obklopí jeho milosrdenství v životě, a zvláště v hodině smrti.
9. prosince 1936 Kristus přikázal Faustyně, aby se před svátkem Božího milosrdenství modlila Novénu sestávající z korunky k Božímu milosrdenství. Spasitel slíbil, že skrze tuto novénu udělí lidem všechny milosti.
O tři dny později během léčení v Prądniku sestra dostala od Ježíše příkaz, aby se modlila korunku za umírající. Když poslechla jeho vůli a začala se s velkou vroucností modlit tuto modlitbu, nestihla se ani pomodlit celou korunku, a nemocná už zemřela se zvláštním klidem. Když se světice vrátila do svého pokoje, zaslechla ve svém nitru slova Boha Otce, který slíbil, že každému umírajícímu, který se bude modlit korunku k Božímu milosrdenství, nebo tomu, u lůžka kterého se ji budou modlit jiní, se v hodině smrti dostane zvláštního milosrdenství.
22. května 1937, kdy bylo velké sucho a Faustyna viděla rostliny prahnoucí po vodě, předsevzala si modlit se korunku tak dlouho, dokud Bůh nesešle déšť. Modlila se nepřetržitě tři hodiny na tento úmysl a hned - k večeru se nebe pokrylo mraky a na zem padal hustý déšť. Ježíš tak dal své sekretářce najevo, že touto modlitbou se dá vyprosit všechno.
V únoru 1938 Ježíš přikázal Faustyně, aby se modlila korunku za jistého umírajícího hříšníka. Jen co se jí začala modlit, uviděla jeho anděla strážce, který byl velmi smutný z bídy této duše. Čekalo na ni už hodně zlých duchů. Avšak během modlitby korunky se ukázal Ježíš, z jehož srdce vyšly proudy milosrdenství, zaplavily umírajícího hříšníka a on spokojeně naposled vydechl. Faustyna tehdy pochopila, jaké velmi důležité je modlit se při umírajících korunku jako modlitbu usmiřující Boží hněv.
Jednou v květnu 1938 probudila sestru Faustynu strašná bouře. Jen co se začala modlit, aby živel nezpůsobil žádné škody, zaslechla příkaz modlit se korunku a bouře skončí. Nestihla modlitbu dokončit, a bouře se už utišila. Zároveň slyšela příslib, že korunkou he možné vyprosit vše, co je v souladu s Boží vůlí.

Přislíbení

S modlitbou korunky spojil Ježíš jedno obecné zaslíbení a čtyři zvláštní. Obecné zaslíbení vyjádřil během zjevení ze dne 22. května 1937 a zopakoval ho 28. ledna 1938 slovy: "Když se budou modlit tuto korunku, rád jim dám všechno, o co mě budou prosit." V květnu 1938 Spasitel tento příslib doplnil, když vysvětlil, že korunkou je možné vyprosit vše, co je v souladu s Boží vůlí. Ježíš je připraven dát "Všechno", co v zmíněném kontextu znamená, i spasitelné milosti, i časná dobrodiní pro společenství i pro jednotlivce. Potvrzení obecného zaslíbení najdeme i v dřívějších zjeveních z listopadu 1936: "Duše, které se budou modlit tuto korunku, obklopí mé milosrdenství v životě ....", "Ó, jak velké milosti udělím duším, které se budou modlit tuto korunku. Vzruší se hlubiny mého milosrdenství vůči těm, kteří odříkávají tuto korunku."