Léonie Martinová, sestra sv. Terezie z Lisieux, se narodila 3. června 1863. Vstoupila do kláštera Navštívení v Caen (severozápad Francie) a přijala jméno sestra Františka-Terezie. Léonie neměla snadný život. Od dětství bývala často nemocná, služebná ji zneužívala pro domácí práce, byla rovněž několikrát vyloučena z penzionátu a doma ji spíše izolovali. Byla dítětem, kterým se rodina příliš nechlubí. O řeholní život se snažila třikrát, než se jí to v roce 1899 a ve věku 35 let definitivně podařilo. Zde také v roce 1941 zemřela. Bylo jí 78 let.

Jak se stalo, že se z problémového dítěte a nešťastné dospívající dívky stala klidná a laskavá žena? Jako svobodná a neprovdaná žena žila podstatnou část života na okraji společnosti i vlastní rodiny. Ve svém srdci však nalezla Krista, který se stal naprostým středem jejího života a zdrojem vnitřní síly. Objevila Boha v sobě samé a ve své vlastní opuštěnosti, a tak se Léonie stala první a nejlepší žačkou své sestry Terezie a vykročila jako průkopnice na její cestě důvěry a lásky. Když konečně nalezla svůj domov v klášteře Navštívení Panny Marie, napsala: „Jsem velmi šťastná, tak šťastná, jak jen je to na této zemi možné. Když se ohlédnu zpět na svou minulost, na cestu mého dětství a srovnám to s tímto časem, jsem ohromena vděčností k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, které mne obklopuje láskou a které mne umístilo do toho nejkrásnějšího předsálí nebe, kde teď žiji a budu jednou umírat.“

Po své smrti byla Léonie takřka zapomenuta. Ale lidé si ji sami našli. Zhruba od roku 1960 přicházejí do kláštera dopisy z celého světa a prosí sestry, aby se modlily o přímluvu k sestře Františce-Terezii a skrze ni tak vyprosily milosti od Boha pro své blízké a vlastní záležitosti. Často píší rodiče, kteří mají trápení se svými dětmi nebo ti, kteří hledají své vlastní duchovní či světské povolání. I zástupy poutníků, kteří denně přicházejí k jejímu hrobu, jsou důkazy její obliby a přímluvy u Boha.

Proces blahořečení byl již započat. Biskup v Bayeux, Jean-Claude Boulanger, udělil církevní schválení pro modlitbu za to, aby mohla být oficiálně prohlášena za „ctihodnou“ a tedy jako příklad heroických ctností:

„Její mise je zcela univerzální. Svým příkladem však promlouvá zejména ke zraněným všeho druhu. Na její přímluvu Bůh uzdravil vztahy mezi rodiči a dětmi; bolestné vzpomínky, avšak i duchovní, emocionální, psychická a fyzická utrpení.“

Složitým a bolestným obdobím jejího života ji provázela její svatá sestra. Pozvala ji – a dnes zve i nás – na její malou cestu důvěry. Vybízí nás, abychom se stejně jako ona a Léonie vzdali sami sebe a nechali se Bohem přetvářet. Tato cesta je zárukou, že nás dovede do našeho pravého domova: Srdce Ježíšova.