Maria Pia Mastena se narodila 7. prosince 1881 v italské provincii Verona v Bovolone. Ve vzpomínkách se uvádí, že její rodiče byli příkladní křesťané, kteří byli zapálení v praktikování víry a v dílech dobročinnosti. Měli pět dětí: Tarcisio, vstoupil do Řádu kapucínských bratří a také zemřel v pověsti svatosti. Sestra Maddalena se stala františkánskou terciářkou a další bratr Plinio nemohl následovat svou touhu po kněžství proto, že měl chatrné zdraví.

Maria přistoupila ke svému prvnímu svatému přijímání 19. března 1891 s velkou horlivostí a láskou, a při této příležitosti učinila soukromý slib čistoty. Dne 27. srpna 1891 přijala svátost biřmování. Během svého dospívání byla aktivní ve své farnosti a působila zejména jako katechetka.

Krátce nato pocítila povolání k řeholnímu životu a následovala tuto touhu, která se vyznačovala silnou eucharistickou oddaností a zbožností ke Svaté Tváři. Ve věku 14 let si zažádala o přijetí do kláštera, ale coby postulantka byla přijata teprve v roce 1901 v Ústavu sester milosrdenství ve Veroně.

Se svolením svých nadřízených, 11. dubna 1903, učinila soukromý slib, že se stane "mučednicí duše". Téhož dne shodou okolností zemřela sv. Gemma Galgani. Dne 29. září 1902 přijala řeholní hábit a 24. října 1904 složila slavné sliby, při kterých obdržela jméno sestra Maria Passitea od Dítěte Ježíše. Budoucí blahoslavená žena prožívala tuto fázi svého života se zvláštní duchovní intenzitou a také si zcela uvědomovala, že je to doba milosti a požehnání. Zvláště s úctou a náklonností pamatovala ve svých modlitbách a obětech na své nadřízené a sestry z Ústavu milosrdenství. Příkladná horlivost, které byla denně svědkem v tomto institutu, byla pro ni inspirací pro příslib hledání dokonalosti ve všech věcech.

Maria Passitea působila jako učitelka na různých místech v oblasti Veneta, zejména však v Miláně, kde působila více než 19 let. Intenzivně se věnovala apoštolátu studentů všech věkových skupin, handicapovaných a jinak zdravotně postižených.

Po 1. světové válce však na ni dolehly různé životní okolnosti, zejména však smrt její matky a ona pocítila, že by se chtěla vzdálit aktivnímu apoštolátu a uchýlit se do ústraní života modlitby. Se svolením svých představených a „nulla osta“ Svatého stolce opouští klášter a vstupuje dne 15. dubna 1927 do cisterciáckého kláštera San Giacomo ve Veglie, aby naplnila hlubokou touhu po kontemplativním životě. Zde přijala své doživotní řeholní jméno Maria Pia.

15. listopadu 1927, na žádost biskupa Vittoria Veneta, opustila klášter, pokračovala ve vyučování a pokročila směrem k založení nového řeholního institutu s názvem Kongregace Svaté Tváře. Kanonickému schválení se tomuto řeholnímu společenství dostalo 8. prosince 1936 a po velkém utrpení bylo 10. prosince 1947 uznáno za Kongregaci pontifikálních práv.

Celá apoštolská služba, která následovala, byla věnována zřízování nových řeholních domů a rozšíření kongregace. Apoštolát institutu se zaměřil na podporu a péči o chudé, trpící a nemocné. Celé charisma kongregace spočívá v hledání a obnovování Ježíšovy Svaté Tváře v lidských duších.

V roce 1950 začala mít sestra Maria Pia vážné zdravotní problémy se srdcem, přišel infarkt. Maria Pia Mastena zemřela náhle 28. června 1951 v Římě.

Byla prohlášena za blahoslavenou 13. listopadu 2005 v bazilice sv. Petra kardinálem José Saraiva Martinsem. Její svátek si připomínáme 27. června.

(LAMB)