Leo Dupont, známý také jako „svatý muž z Tours“, se narodil 24. ledna 1797 na Martiniku. Od dětství byl velmi zbožný a myslel, že je povolán, aby se stal knězem. Avšak měl vrozenou vadu na ruce, a proto nebyl přijat do semináře. Vydal se tedy studovat práva. Stal se z něj výtečný a poctivý právník, který byl vždy věrný zásadám své víry. Oženil se a měl dceru. Po předčasné smrti své manželky se přestěhoval do Tours.

Když Leo spatřil francouzské vesnice, které byly pod vlivem ateistických myšlenek, které měly hojnou žeň od Francouzské revoluce, byl hluboce zasažen smutkem. Velmi prosil Pána, aby mu ukázal, jak napravit tuto spoušť. Sám začal tak, že se stal horlivějším ve víře, častěji se modlil a cvičil v pokoře. Stal se také velkým obráncem Jména Božího a snažil se vysvětlit lidem, jaké zlo konají, když toto Jméno berou nadarmo.
V Tours přišel do kontaktu s klášterem karmelitek, kterému pomáhal v právních záležitostech a tento vztah se brzy proměnil v dobročinnost a přátelství. V roce 1843 mu převorka sdělila, že jistá novicka, sestra Marie od svatého Petra, obdržela od Boha zvláštní a důležité poslání. Náš Pán si přál, aby bylo konáno dostiučinění za hřích rouhání. Řekl jí: „Mému Jménu se všude rouhají, dokonce i malé děti!“ Pán Ježíš dal také sestře modlitbu, která je známá pod názvem „Zlatý šíp“ jako náhradu za rány, které Mu způsobuje otrávený šíp rouhání. Pak jí dal pochopit, že tento strašný hřích Ho raní více než kterýkoliv jiný. Tím, že hříšník potupí Jeho Tvář, napadne Ho otevřeně, ruší vykoupení a vyslovuje si své vlastní odsouzení.“

Leo a sestry se shodli, že práce na dostiučinění by měla být započata. Po dalších zjeveních pokorné karmelitce, požádal Leo Dupont biskupa v Tours, aby udělil povolení tisknout modlitby, které Pán sám nadiktoval, avšak byl odmítnut. Nicméně Pán Ježíš pokračoval ve svém požadavku a sdělil jí, že úcta ke Svaté Tváři je rozumná, neboť odráží jako zrcadlo Jeho Božství. Po těchto zjeveních se Leo, převorka a přátelé rozhodli sestavit brožurku, ve které se psalo o sestře Marii a zjeveních a předložili ji arcibiskupovi. Ten souhlasil, aby bylo vydáno 50 kopií, což Leo Dupont rychle provedl. Bohužel několik rozhořčených politiků sepsalo pamflet a stížnost, načež arcibiskup přikázal, aby karmelitky i Leo zachovali naprostou mlčenlivost o této pobožnosti.

Po smrti sestry Marie od svatého Petra v roce 1848, k překvapení Lea, arcibiskup z Tours uvalil na zjevení naprostý zákaz. Nikdo nesměl o zjeveních mluvit ani psát. Tím se však jen potvrdila předpověď karmelitky, které Ježíš řekl: „Dovolím, aby ďábel narušil toto dílo, abych vyzkoušel důvěru svých služebníků.“

V lednu 1849 papež Pius IX udělil shodou okolností povolení a doporučení k úctě roušky sv. Veroniky pro celou církev. Rouška byla vystavena k veřejnému uctívání. Třetího dne se přes další hedvábný závoj, který pokrýval skutečnou relikvii Veroničina závoje, objevila Svatá Tvář. Byla velice zřetelná a osvícená měkkým světlem: výrazné byly oči hluboce propadlé s výrazem hlubokého utrpení. Byly vyrobeny kopie této podoby a distribuovány. Některé dostala i představená benediktinek v Arrasu. Znala zjevení sestry Marie od svatého Petra  a zaslala několik kopií obrazu na Karmel do Tours. Po jejich obdržení zaslala převorka karmelitek v Tours dva kusy i Leovi Dupontovi. Konečně svitla naděje, že oddanost Svaté Tváři, tak jak ji popsala sestra Marie, vejde v širokou známost. Obraz byl velmi zarážející. Při pohledu na něj si můžeme udělat představu, co skutečně naše hříchy a zloba stály našeho Vykupitele. Člověk si uvědomí, že ne sliny a modřiny činily jeho bolest tak intenzivní jako urážky, kterými byl nelidsky častován. Právě zde se projevují Spasitelova muka. Když budeme uvažovat o Jeho Tváři, pocítíme touhu tuto Tvář milovat a těšit. Neboť On „hledal, kdo by Ho potěšil, ale nikdo tu nebyl.“

Leo pověsil obraz Svaté Tváře ve svém salonku a zapálil pod ním lampu, protože byl právě Svatý týden. Nemohl tušit, že obraz bude prostředkem několika zázraků a že tato lampa bude hořet nepřetržitě až do konce jeho dní. Pár dní po zavěšení obrázku, přišla do jeho salonu klientka. Leo si povšimnul, že si často mne oči. Sdělila mu, že trpí velkou bolestí  a on nevěděl, jak ji zmírnit. Poradil jí, aby se pomodlila před Svatou Tváří, zatímco dokončí svou práci a pak se pomodlí s ní. Navrhl jí rovněž, aby si pomazala oči olejem z lampy. „Olej nemá léčivou sílu,“ řekl jí, „pomazání pouze vyjadřuje vnější víru a je skutkem zbožnosti.“ Když mladá žena pomazala své oči, byla okamžitě vyléčena.

Tak se začal proud poutníků k salonu Lea Duponta, kde visel zázračný obraz. Do konce roku už byl tento zástup tak velký, že přesný počet návštěvníků už Leo nemohl sledovat. Modlili se litanie k Svaté Tváři a mazali olejem. Ačkoliv nebyl zrušen zákaz arcibiskupa, aby byla veřejně povolena úcta tak, jak ji zaznamenala sestra Marie od svatého Petra, Leo otevřel svůj dům všem těm, kteří hledali uzdravení těla, duše nebo mysli. Až na smrtelné posteli směl Leo spatřit útěchu ve formě zrušení zákazu, který vydal nově zvolený arcibiskup. „Nejkrásnější práce pod sluncem“ byla povolena a byl to Leo Dupont, svatý muž z Tours, který udržoval pobožnost živou ve svém skromném salónu na ulici Rue st. Etienne.

Leo Dupont zemřel 18. března 1876 a papež Pius XII ho prohlásil za ctihodného. V současné době probíhá beatifikační proces. Jeho dům byl odkoupen arcidiecézí a dnes se zde nachází oratoř Svaté Tváře.

Oratoř Svaté Tváře v Tours

(LAMB)