Svatá Tvář

Chová-li zbožná duše bázeň i úctu k Bohu, pak ho, skrytého, touží také spatřit, vnímat Neviditelného. „Ukaž mi svou Tvář, Pane, a budu nasycen,“ úpěnlivě prosí žalmista: toto kontemplativní nazírání bude opravdu naplněním štěstím, neboť není radosti bez vidění Boha a jásot neleží v nitru temnot: noc je smutná a štěstí se rodí jenom s úsvitem, aby se rozzářilo v nádheře poledního jasu. V nadpřirozeném smyslu to znamená, že začíná jenom s vírou, která zahlédá Boha „skrze závoj“; úplně ho uvidí až tváří v tvář věčnosti.

Tak chápeme zvolání svatého Jana od Kříže: „Ó křišťálový prameni, kéž na své postříbřené hladině zjevíš náhle ty vytoužené oči, jejichž obrysy nosím ve svém srdci!“ Avšak není to lidský bláznivý sen, chtít v kontemplaci patřit na tvář Boží tady na tomto světě, když Boha nemůže člověk vidět, ledaže zemře? Skutečná krása natolik uchvátí, že člověka zabije, a skutečné světlo zahubí naše příliš temné bytosti. Nicméně duše zamilovaná do Boha snažně prosí: „Ukaž se mi! Raději zemřu, než abych tě neviděla; či spíše chci zemřít, abych tě viděla. A mé kontemplativní nazírání pak bude věčné.“

V odpověď na lidskou touhu přijal Bůh jednou lidskou tvář. Měl podobu novorozeněte, pak podobu dospělého muže, nakonec podobu obětovaného člověka, a tuto jeho poslední vnější podobu zvěstoval prorok: „Viděli jsme ho bez nádhery, bez krásy, neměl nic, co by přitahovalo náš pohled.“ Leč jeho tvář, předjímajíc slávu jeho budoucího vzkříšení, proměněná na hoře, se ukázala apoštolům zářivější než slunce: „Viděli jsme ho plného milosti a pravdy,“ napsal svatý Jan.

Kristova tvář – žalostná i vítězná – tedy podivuhodně vyjadřuje jeho osobu. Rysy tváře zjevují duši, která je pod ní, především oko je zrcadlem vnitřního života: v jeho pohledu odhalujeme starostlivost, úzkost, radost, dobrotu, soucit… Ti, kdo na Kristovu tvář v kontemplaci patřili, mohli na ní číst jeho laskavost, jeho lásku k lidem, jeho velkodušnost, jeho milosrdnost a občas také odmítnutí a mohli vidět dokonce i hněv.

Svatá tvář – potupená Kristova tvář v jeho utrpení – je předmětem zbožné úcty věřících. Toto znamení jim připomíná ponížení, která pro nás podstoupil Vykupitel. Toto znamení tváře bylo uchováno, aby označovalo Ježíše jen z této stránky. Neexistuje uctívání rysů Spasitelovy tváře, které by přece lépe než symbol jména mohly označit a celkově ukázat Kristovu osobu.