Sedmero kajících žalmů

Ant: Nevzpomínej, Pane, na viny naše a našich předků a netrestej naše hříchy.

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu,
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý,
uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí
a má duše je nadmíru vyděšená;
ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?
Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši,
zachraň mě pro své slitování,
protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo:
Kdo tě v podsvětí může chválit?
Jsem vysílen od svého nářku,
noc jak noc pláčem skrápím své lože,
smáčím své lůžko slzami.
Oko mám zamžené hořem,
zestárlo vinou všech mých nepřátel.
Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví,
neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.
Uslyšel Hospodin mou prosbu,
Hospodin mou modlitbu přijal.
Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí,
ať se kvapně odklidí v hanbě!

Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: „Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti.“ A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.
Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,
neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu
a očisť mě od mého hříchu.
Neboť já svou nepravost uznávám,
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil,
spáchal jsem, co je před tebou zlé,
takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
že jsi bez úhony ve svém soudu.
Hle, s vinou jsem se narodil
a v hříchu mě počala má matka.
Hle, líbí se ti upřímné srdce,
ve skrytu mě učíš moudrosti!
Pokrop mě yzopem, a budu čistý,
umyj mě, a budu bělejší než sníh.
Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti,
ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať svou tvář od mých hříchů
a zahlaď všechny mé viny.
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám
a hříšníci se budou obracet k tobě.
Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli,
ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
Otevři mé rty, Pane,
aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Vždyť nemáš zálibu v oběti,
kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch,
zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Pane, obšťastni Sión svou přízní,
znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách,
na oltář ti budou klást býčky.

Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!
Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi!
Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště.
Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám;
od samého naříkání jsem vyzáblý na kost.
Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách,
probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo.
Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají,
popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím
pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil.
Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina.
Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních.
Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle!
Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost.
A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země,
protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě
a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne.
Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina,
že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem,
vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti,
aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu,
až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu.
Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil.
Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta.
Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou.
Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvětší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní.
Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.
Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas!
Tvůj sluch ať je nakloněný k mé snažné prosbě!
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí?
Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo,
má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Více než stráže na svítání, ať čeká Izrael na Hospodina,
neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
On vykoupí Izraele, ze všech jeho provinění.

Hospodine, slyš mou modlitbu, přej sluchu mým prosbám, odpověz mi pro svou pravdu, pro svou spravedlnost.
Nevcházej v soud se svým služebníkem, vždyť před tebou nikdo z živých není spravedlivý.
Nepřítel mě pronásleduje, můj život tiskne k zemi, do temnot mě vsadil jak od věků mrtvé.
Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru.
Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou,
rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.
Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.
Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.
Vysvoboď mě od nepřátel, Hospodine, u tebe si hledám úkryt.
Nauč mě plnit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Kéž mě tvůj dobrotivý duch vede po rovné zemi!
Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení,
ve svém milosrdenství umlč mé nepřátele, přiveď nazmar všechny moje protivníky, vždyť jsem tvůj služebník!